|
Tak jsme se s holkama rozhodly, že než začnou Vánoce a
bude hodně sněhu, tak si zkusíme ještě zazávodit, teda u mě je to pokus o
závodění. Čekají nás 4 víkendy po sobě v agility závodech
(Ostrava-Třebovice, Brno, Olomouc a Hlučín).
V Třebovicíh se nás sešla pěkná parta Vos, protože
jsou to skoro závody doma, tak tam přece nemůžeme chybět.
Tajně jsem doufala, že si o víkendu splním ještě dvě
zkoušky v A1 abych měla splněno pro přestu do A2, ještě než bude mít Iky
štěňátka, i když je plánujeme až příští rok. Jednu zkoušku už splněnou máme.
Jak čert nechtěl, štěstí se na nás usmálo a já měla takovou radost, že jsou další
dvě zkoušky splněny, bohužel ale všechny tři od stejné rozhodčí. Tak trochu
radosti opadlo, ale nic se přece neděje. Ještě nás čekají další tři víkendy.
Musím říct, že na bedně jsme s Iky na těch to závodech
byly skoro jako doma. To už se nám snad nikdy nepodaří. Už se to mu dá říkat
trochu běhání agility závodně, ale ještě je co dohánět. Žádný suvenýr, žádný pád a ani žádné
přeskočení psa na zóně, to jsem snad ani nebyla já. Ale s tím pádem mě
zastoupil náš nový budoucí člen Babsinková z Prahy. Musím si hlavně
uvědomit, že musím říct povel dřív, než když už je pes za překážkou. Na bedně
byl pokaždé někdo z Vosy v každé kategorii a v každém běhu.
Prostě jsme tento víkend byly velká konkurence.
Na závěr závodů jsme zpívali novou Vosáckou hymnu.
„NA PARKURU AGILITY S ČOKLÍKAMA BĚHÁME,
ÁČKO, SKOČKA, TUNEL, SLALOM,
DNESKA TO VŠEM NANDÁME.
BEZ PŘESTÁNÍ BZUČÍME, POŘÁD SE TU
ROJÍME,
JSME VOSY, JSME VOSY,
ROZTRHÁME KONKURENCI NA KUSY.“
|
