|
Tak a máme tady 3. víkend v říjnu a opět naše pětice a
šestice psů a samozřejmě Božka jsme se vydali směr Olomouc agility klub
Kirican.
Cesta byla tentokrát horší, protože sněžilo a já měla na
autě letní gumy, naštěstí byly letos úplně nové a nebylo pod nulou. Hned jsem
vyzkoušela, jestli auto brzdí, když jedu rychleji a jestli není namrzlá cesta.
Jeli jsme po dálnici 80 km/h,
protože pro ustavičné sněžení a tmu jak
v pytli nebylo vidět víc jak dva metry.
Naštěstí jsme raději vyjeli s předstihem a tak jsme na závody dojeli včas. Agility
klub Kirican pořádal oficiální závody poprvé a asi byli i zaskočení sněhem a
tak se první start opozdil o hodinu, ale nám to vůbec nevadilo. K naši
pětici holek přibyla i hlavní vosa Lucka Dostálová, která tam přijela
s rodiči, bohužel jen na sobotu.
Rozhodčí Lenka Pánková stavěla pěkně běhavé parkury. Hned
první den jsme si s Iky splnily zkoušku na výborně a
konečně od jiné rozhodčí a tak máme splněno na přestup do A2, ale ještě
chvíli zůstaneme určitě v jedničkách, protože zas tak zkušení ještě
nejsme. Iky se ve zkoušce umístila na 1.místě a jako jediná zaběhla tuto
zkoušku čistě, samozřejmě v kategorii large.
Bohužel v openu jsme se diskly a v jumpingu se
vyskytly nějaké shozené laťky, ale žádná katastrofa to nebyla.
Po vyhlášení dne jsme se díky Božce všichni dostali na náš
nocleh pro tuto noc, který byl skoro až na Svatém kopečku. Já jsem bohužel
nemohla opět pít, protože jsem naši posádku musela dovézt na noc někam složit
hlavy, ale hned po příjezdu jsme šly do hospody (psi chudáci opět s námi
nemohli) a já si musela dát panáka. Peťa se mnou držela basu a dala si taky a
Jana se k nám přidala. Ta ale měla štěstí a dala si becherovku a já si
dala fernet citrus a Peťa čistého ferneta. Já už tak dlouho citruse neměla, že
jsem i byla zmatená, když mi ho přinesly a byly v něm bublinky a vůbec tak
nevoněl. Nějak jsem to neřešila a z půlky ho vypila a čekala, kdy se ve mně
rozleje teplo a ono nic a ještě k tomu v puse jako bych tam měla
bahno. No citrus to rozhodně nebyl a Peťa na tom byla úplně stejně. Po
vyzkoušení všemi ostatními holkami, jestli je to citrus nebo ne, jsme se
rozhodly naše panáky vrátit. Obsluha z toho byla trochu vyvedena
z míry. Jeden čišník tam byl jen týden a tak nám nalil z láhví, které
byly vystaveny, protože v ledničce už jiné nebyly, a v nich rozhodně
žádný citrus a fernet nebyl. Snad tam byla pěkně stará kofola, ale raději
nechci vědět co v ní bylo.
Tak jsme hned vypily naše nového panáky, které nám byli
z novu nalité, naštěstí už ale z nových flašek, které donesly ze
skladu.
Pak jsme opět na pokoji měly švédské hodování.
Noc byla tentokrát trochu více náročnější na spánek.
Ráno jsme auto seškrabovat nemusely a mohli jsme už zase všichni vyjet směr závody.
V neděli se mi povedl zaběhnout čistě jumping
s umístěním na 3. místě. A v součtu dne jsme se umístily na 6. místě.
Domů se už jelo lépe, po sněhu ani stopy, ale únava byla
úplně stejná jako minule.
Naštěstí bydlíme všechny kousek od sebe a tak jsem nemusela
nikoho rozvážet a všechny jsem vysadila na parkovišti a každá jsme se odebrala
směr svůj domov, kde jsme postupně upadaly do spánku.
Tak to byl náš třetí víkendový maratón. Bohužel ve 4
maratónu nám bude chybět Peťa, která ale půjčí Abba Terce a měla by místo ní
jen Iva se Sisi.
Tak uvidíme co nám přinese příští víkend v Hlučíně,
kde by nás vos mělo být zase o něco více.
Pac a haf Petra a Iky 
|
