Tak a máme tady 4 víkend v říjnu a opět agility
závody, tentokrát skoro doma v Hlučíně. Jak už jsem psala v minulém
články, tak Božka chyběla a Peťa Bubu taky, ale Abboška měla Terka. No a Jana
měla sebou po roce na závodech i Kamínka, který nám to všem za celé dva dny
pěkně natřel.
Ten to víkend se nám s Iky vůbec nedařilo. Za celý
víkend jsme doběhly jen dva běhy a zbytek DIS, no prostě hrůza. Nějak jsme se
v Olomouci namlsaly a myslely si, že jsme snad Mistři světa, ale spíše
jsme Mistři světa amoleta. Jen jediný běh se nám povedl a to bylo agility
v sobotu, který Iky zaběhla čistě a když by na ní panička pozdě nezavolala
tak by nám ty dvě vteřiny nechyběly a mohly jsme být na bedně. Promiň Iky.
Bohužel panička je někdy úplně mimo, no teda skoro pořád.
Kris byl s náma, ale v domečku se mu nelíbilo a
tak byl zavřený v kufr, kde s ním obývala lóže šeltie Vízinka (tak se
jí alespoň říká, ale nevím jak se to píše), která se roztáhla přes celý kufr a
Kris jako džentlmen seděl a hlídal. Nejvíce ho bavilo, když se mohl menší
bažinou prohánět a běhat za házenými kameny.
Závody končily každý den brzo a tak jsme domů jezdily skoro
za světla. Naštěstí nebyla ani moc velká zima a hlavně závody byly v hale
a tak se člověk nemusel obávat aby náhodou nezmoknul.
Teď máme jeden víkend volný a pak jedeme do Třebíče, kde
zakončíme letošní sezónu. Příští snad bude o něco lepší. Bohužel nám tam bude
chybět Terka, která se pro nepořádnost nepřihlásila. Hlavně že jsme jí to
všichni pořád připomínali. Tak snad se příští rok polepší.
Pac a haf Petra a Iky  .
|
