|
Druhy víkend v říjnu jsme se ve složení já-Iky,
Peťa-Abbo, Gabka-Adina, Terka-Sheila a Jana-Wifinka a Eliška vyrazili (píšu
měkké “i”, protože tam
jel s námi přece velký chlap Abbo) o půl páté ráno směr Brno. Cesta
probíhala docela klidně, žádná velká kalamita nás nepotkala. Na závody jsme
přijeli mezi prvními a opravdu jsme všechny holky byly rády, když jsme si našly
ubytování ve Zbraslavi u Brna, protože spát v té zimě venku ve stanu by
asi nebyl nejlepší nápad.
Postavily jsme v klidu pergolu, postavily psí boudičky
a rozestavěly židličky a mohlo se začít běhat. Běhy opravdu nebyly zrovna
nejjednodušší, což se nám líbilo. Jen jsme si špatně přečetly propozice a žádné
zkoušky se nekonaly. Každý den se běžely dva jumpingy a jeden open.
Musím říct, že všechny běhy za víkend jsem s Iky
doběhla. Sice některé nebyly úplně ideální, ale nikdo není dokonalý, že?
Ostatním členům posádky se některým dařilo více a některým méně. Ale hlavně že
běháme pro radost a baví nás to.
V sobotu večer jsme pak díky našemu novému členovi
maratónové posádky Božky (navigace) dojeli všichni zdárně do Zbraslavi. Pokoj
byl naštěstí pro 5 lidí a šest psů tak akorát a hlavně tam bylo teplo a teplá
voda, teda když nedošla.
Stůl se prohýbal pod různými salámy, sýry, zeleninou a
dalšími dobrými věcmi. A aby nám bylo tutově teplo, čaj s griotkou to
zařídil.
Noc proběhla docela v klidu. Jen to vstávání mohlo být
trochu později. Večer tak mrzlo, že jsme musely (holky, psi ne) auto oškrábat
od mrazu, naštěstí cesty zmrzlé nebyly a mohli jsme tak všichni vyrazit směr
závody.
V neděli už počasíčko bylo trochu lepší. Naštěstí jsme
domů vyjížděli ještě za světla, ale nemohly jsme se nezastavit (holky, psi
zůstali v autě) u McDonalda. Chudáci někteří zákaznici se trochu
podivovali, proč všechny máme žluté
kšiltovky a z toho některé mají na ní vosičku a to každá někde jinde a
některé neměly vůbec. Nejspíš si mysleli, že jsme z nějaké dobročinné
organizace a vybíráme na opuštěné děti nebo psy.
Po snězení všeho možného co tam měli, jsme se už všichni
vydali směr Ostrava. Domů jsme dojeli za tmy, ale za to pěkně unaveni a
spokojeni, že jsme dojeli všichni ve zdraví a bez nějaké újmy na zdraví.
Tak příští víkend nás čeká Olomouc. Tak uvidíme jak se bude
dařit tam.
Pac a haf Petra a Iky 
|
